| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
Registrovaní uživatelé
0 online - více info
Drabble(s) - Pro Ayren k narozeninám
Pro Ayren k narozeninám :: Autor: LauraŽánr: Temné, Psychologické
Žánr2:
Postavy:
Harry Potter
Přístupnost: pro všechny
Obdobi: Není důležité
A/N:Předem se omlouvám, pokud to nebude to, co jste čekali (zvlášť oslavenec). Tentokrát to není žádný rádobyhumorný dialog, plný lásky a šťěstí. Je to spíš smutné, depresivní a nejspíš i víceméně nepochopitelné, takže upozorňuji předem. Bylo to něco, co jsem potřebovala dostat pryč z hlavy a pryč ze srdce. Ayren...doufám, že to nevadí.
NEJHORŠÍ DEN JEHO ŽIVOTA
Harry Potter vždycky věřil, že magie dokáže vše. Byl přesvědčen, že ten den, kdy vstoupil do světa kouzel a čar, byl ten nejšťastnější, v jeho životě. Teď je Harry Potter dospělý muž a s hořkým pocitem zklamání si uvědomuje, že ani magie nedokáže vše…
Harry sedí na špinavé podlaze v zešeřelém pokoji a sleduje, jak se tma pomalu rozprostírá kolem něj. Jako olejová skvrna na vodní hladině, se snaží pohltit poslední paprsky denního světla a dát tak prostor noci, která bude na příštích několik hodin kralovat vesmíru kolem. Sedí nehybně, ruce opřené o pokrčená kolena. Jediný pohyb představují jeho prsty, které něžně, téměř nábožně, mnou mezi sebou pramen vlasů…pramen světlých vlasů, které jsou skoro bílé a které jako by v sobě zachycovaly ty poslední odlesky jasu, které se poddávají…noc je nemilosrdná. Stejně, jako se poddal majitel toho pramínku vlasů…smrt je nemilosrdná.
A život je plný krutých paralel.
Den už definitivně vzdal svůj marný boj a noc teď vítězně roztáhla svou sametovou pokrývku tmy kolem Harryho. On však stále sedí bez pohnutí, ztracen v myšlenkách a vzpomínkách. Vzpomínkách, které byly zprvu šťastné a hřály jako sluneční paprsky letního dne…ve vzpomínkách, které se ale s přicházejícím soumrakem, začaly měnit v neúprosná a bolavá mementa všech chyb, omylů a zrad, v životě Harryho Pottera.
A s těmi přišla i ta zrada největší, ta osudová…ta, jejíž čepel projela Harryho srdcem rychleji, než nejostřejší nůž…ta, jež bolela víc, než smrtící kletba…ta, jejíž jizva se pořád ještě nezahojila a která se nikdy nezahojí. Je tak hluboká, že ani všechen čas, který Harrymu v životě ještě zbývá, nedokáže tuhle jizvu úplně zacelit…
A to Harry vždy věřil, že čas zhojí všechny rány…jenže Harry taky kdysi věřil, že magie dokáže vše…
Jediným zásahem toho ironického bastarda, který si říká osud, teď přišel Harry Potter o dva, z několika základních, stavebních kamenů jeho víry. Víry v život. Byly rozdrceny na prach, jemnější než písek, a celá zeď, která donedávna tvořila chlapcovu podstatu, se začala pomalu, ale jistě bořit také…
Harry pootevřel rty a naposledy, zhluboka, si povzdechl. Ještě před minutou si myslel, že ten den, kdy jediné, co mu zbylo, byl tenký, světlý pramen vlasů v jeho dlani, byl nejhorším dnem jeho života. Jenže…zeď se hroutí, základy se boří...a víra v cokoliv je teď luxus, který se Harrymu nedostává.
Stále po tmě, ale s jistotou člověka, který stejnou trasu prošel tisíckrát, přejde k posteli, stojící osamoceně, uprostřed místnosti. Ten překrásný kus nábytku plný vzpomínek, teď působí téměř surrealisticky…jako malý ostrůvek uprostřed nekonečného oceánu…jako poslední hrdý voják, stojící tváří v tvář tisícům nepřátel, s bradou odhodlaně zdviženou přesto, že všichni jeho druhové už padli.
Pramen vlasů zůstává ležet uprostřed postele. Je to poslední a nejvyšší oběť, přinesená na oltář života a smrti. Ten, který ho tam položil, teď tiše odchází a zanechává za sebou jen minulost, na kterou už pomalu začíná dosedat prach…
Zeď se definitivně zhroutila a nezbylo nic. Ani rozvaliny nadějí, ani trosky starých polopravd…nic…jen holá pláň, na které se musí začít stavět znovu.
A prvním, stavebním pilířem neotřesitelných, životních pravd, na kterých Harry Potter začne stavět svou novou víru a svou novou existenci, bude fakt…
že ten den, kdy ho kouzelnický svět vtáhl do svých lákavých, ale zrádných hlubin magie…
byl nejhorší den jeho života.
Hodnocení: 10.00 [2 hlasů]
Memorin dne 17.09.2006
Moc díky...
Dobře, budu tajně doufat, že tě něco napadne, a když ne?
Myslím, že mi v hloubi duše bude stačit Draco/Harry.
Ale ono to JÁ VÍM bylo tááááááák krásný...
:-)
Laura dne 16.09.2006
Jsem ráda, že při tom měl někdo podobné pocity jako já, memorin. Ne že by mě mrazilo z vlastní tvorby, tak jsem to nemyslela, ale ve chvíli, kdy jsem to psala, tak jsem byla v takovém zvláštním stavu, ani nevím, jak to správně popsat...no myslím, že je to z té povídky vidět.
No a co se týče tvé prosby na drabbly...říkám to všem a řeknu to znovu i tobě - nemám vztah k žádné jiné dvojici co se týče HP, než je Harry a Draco, takže nic jiného než HD slash ani nepíšu. Dvakrát v životě se mi podařily drabbly s jiným párem, ale bylo to pro mě martyrium a zařekla jsem se, že už nikdy jiný pár zkoušet nebudu. Takže...čistě teoreticky...kdybych nějakým zázrakem dostala nápad na pár L/S, tak ti ten drabble klidně napíšu, ale šance jsou vážně tak 1:99, takže nechci zbytečně vzbuzovat naděje. No a co se týče toho druhého drabblu, tak tam by to šlo. Pokud chviličku vydržíš, tak není problém (i když 12.3. je trošku delší "chvilka") :-)
Memorin dne 16.09.2006
Tak ješte....mal...prosbička....
Já měla narozeniny nedávno.(12.3.)
:-)
Mohla bych tě o něco poprosit?
Napsala bys mi taky něco? A mohly by to být 2 slashe?
Na postavy Draco/Harry něco hodně moc pozitivního na zpříjemnění dne.
Slova jsou Větrné mlýny, zvonkohra.
Druhý pár by byl Severus/Lucius .Opačná strana mince .Depresivní, temný, smutný. Ale zas aby ani jeden neumřel… A slova?Ty si klidně můžeš vymyslet.
Velice se omlouvám za tenhle opovážlivý nápad ale musela jsem ho vyřknout.
Předem hodně moc velikánský díky… I v případě, že bys mi přání nespnila.
:-)
Memorin dne 16.09.2006
Mrazí mě.
Mám po celým těle husí kůži.
Tečou mi slzy…
….
….
Laura dne 16.09.2006
Díky za vaše postřehy a názory, je to hrozně zajímavé, když vám někdo napíše jaké má pocity z vašeho dílka a jak to na něho působí. Takový malý kurz psychologie :-)
Jsem ráda, že si dáte tu práci a napíšete mi to, opravdu to oceňuji. A taky mám radost, že je Ayren alespoň trochu spokojená. Díky moc...
Ayren dne 15.09.2006
Díky moc za dárek, jsi moc hodná. Abych pravdu řekla, mám z toho dílka poněkud smíšené pocity- ne ani ne pocity, ale úplně prázdnou mysl...je to opravdu zajímavé, co dokážeš provést...: ). Musím souhlasit i s předchozím komentíkem.
Ještě jednou díky moc
Alion dne 14.09.2006
Laura: Neosobní... možná jsem se vyjádřila špatně, vlastně to jako typicky neósobní necítím, spíše... Jako bys ten příběh znala a možná i prožívala nebo nám ho jen zprostředkovala několika krásnými větami, ale... Já tam vidím krutý příběh, neusmívám se, nepláču, nezoufám, nepřemýšlím... Není to o tom, že by mne Tvá povídka nedonutila si příběh prožít i emočně, ale o tom, že je natolik jedinečná, že chápu jen krutý příběh a víc ze sebe nedokáži vydat. Jako bych jej prožívala s tebou, paralelně, a s posledním slovem vydechla všechnu hořkost a zmatek a... necítila nic. Jedinečné a definitivní.
Nevím, jak lépe vyjádřit svůj pocit z Tvé povídky, Lauro, ale věř, že mi přišla velmi zvláštní. Je to jako by Tvůj příběh, který by vyprávěla třetí osoba, vlastně někdo, koho vůbec neznáš. Někdo jako Tvá internetová Laura. Ehm, to zní velmi šíleně a psycho, radši se už půjdu vyspat =)
M.R.K.E.V. dne 14.09.2006
Musím se přidat k ostatním. Máš tam moc krásná slovní spojení, je to poetické a lehké, ale možná se pod vší tou nádherou trochu ztrácí původní příběh. Neřekla bych, že je to neosobní. Spíš se mi zdá, že právě tenhle příbeh ses tak strašně snažila dobře převést do slov a vět, až trochu ztratil duši. Neber to jako kritiku, pořád se vznášíš někde v nebi mých nejoblíbenějších autorek jimž nesahám ani po kotníky...
Laura dne 14.09.2006
Děkuji všem pěti milým lidem za krásné a upřímné komentáře. Jen mi přijde hrozně zvláštní, že právě tahle povídka šla ze mě jako jedna z mála, tam odněku z hloubky, od srdce, skoro bych řekla od duše (kdybych na něco jako "duše" věřila) a všem to přijde spíše neosobní...hm, zvláštní, nevím. Ale i tak všem díky Laura i já si toho vážíme :-)
Alion dne 14.09.2006
Drahá Lauro, musím říci, že se Ti drabble povedla. Ale na druhou stranu myslím, že máš skutečně lepší povídky, které mě chytly daleko více za srdce než tato. Neotřelé fráze a slovní spojení se mi líbily, ale postrádala jsem v Tvé drabble osobní cit, nevím proč, ale přišla mi trochu neosobní.
Budu se těšit na další zajímavý kus z Tvé tvorby =)
Karina dne 14.09.2006
I já se přidávám k tvrzení, že tam používáš opravdu krásná spojení slov, jakoby ti ta povídka šla přímo od srdce, dokonale si vyjádřila pocit..beznaděje, zhroucených nadějí..Opravdu pěkné, i když pěkné je slabé slovo...
Jacomo dne 14.09.2006
Líbí se mi ta poetika, máš tam nádherné obraty, skoro je to taková báseň v próze. A ukazuje, že ztráta milovaného člověka bolí vždycky stejně, nezáleží na tom, kdo jím byl.
Mysty15 dne 14.09.2006
Dobrá pointa. Ta poslední věta byla skvělá. Hezky zvolená slova a slovní spojení.
Četla jsem od tebe i lepší, ale dílko jako samo o sobě je fakt dobré :)
jajda dne 14.09.2006
Téda....tohle bylo...nevím jak říct...zdrcující? Jo, mě to určitě zdrtilo... Tady na této povídce je teprve vidět, kam už ses má milá Lauro vypracovala. Řekla bych, že teď už vidím tvůj mlhavý obrys hodně vysoko nade mnou:)
Ale za jedno ti děkuju. Za to, že tu netrápíš Draca ale Harryho. Kdybys to udělala Dracovi tak nevím nevím..
Povedlo se ti to:)
Disclaimer: All publicly recognizable characters, settings, etc. are the property of their respective owners.
The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work.
No copyright infringement is intended.